Poznejte svébytné průmyslové město s mnoha inspirujícími prvky.
Naučná stezka Baťov vás provede nejzajímavějšími místy úzce spjatými s historií firmy Baťa v Otrokovicích.
Po startu v přístavišti Baťova kanálu Vás čeká např. čtvrť typických cihlových domků, architektonický klenot Společenský dům, přilehlý park se sochami Tomáše a Jana Antonína Bati, obchodní dům, můžete si projít někdejší továrnu, uvidíte koupaliště s originální skluzavkou ve tvaru střevíčku, ale i tzv. Ruský dům, vybudovaný ve stylu socialistického realismu. Odpočinout si můžete zastávkou v Rekreační oblasti Štěrkoviště.
Trasa vede po zpevněných cestách městem. Lze ji využít k procházce, severské chůzi, běhu, nebo si ji projet na kole. Okruh je značen oranžovým Baťovským písmenem B. Na Baťově na vás dýchne jedinečná atmosféra tehdejšího životního stylu. Délka celého okruhu Naučné stezky Baťov zpět do přístaviště je 4, 4 km. Připravili jsme pro vás celkem 12 zastavení na kterých můžete poznat historii města Otrokovice.
Pro ještě lepší zážitek z putování naučnou stezkou po Baťově si můžete stáhnout mobilní aplikaci Baťov Otrokovice, ve které je k dispozici průvodce Naučnou stezkou Baťov s mapou a zajímavostmi, aplikace obsahuje také ozvukové nahrávky - povídání o Baťově. Pro chytré hlavičky, nejen pro děti, ale i dospělé, je v mobilní aplikaci připraven po trase kvíz, za jehož splnění si můžete vyzvednout odměnu v Turistickém informačním centru v Otrokovicích. Informační panely a mobilní aplikace příjemným způsobem zpřístupní místním občanům i návštěvníkům Otrokovic slavnou kapitolu dějin našeho města. Aplikace byla vytvořena ve spolupráci s firmou Tasty Air. Ocení ji nejen dospělí, ale i děti a školy.
Děkujeme Vítovi Markovi za vytvoření informačních panelů a všem ostatním partnerům, kteří se na přípravě Naučné stezky Baťov podíleli.
Ve 20. letech čelil rychle rostoucí Baťův Zlín nedostatku prostoru a užitkové vody, a tak Tomáš Baťa roku 1929 odkoupil podmáčené pozemky na Bahňáku u soutoku Moravy a Dřevnice. Přes těžkou povodeň v roce 1930, která málem znamenala konec projektu, se na jaře 1931 výstavba rozběhla. Během deseti let vzniklo podle zásad moderního urbanismu zcela nové průmyslové město v zahradách, které výrazně změnilo tvář Otrokovic.
Výstavba Baťova by nebyla možná bez technicky mimořádného zásahu do krajiny: unikátního navýšení terénu metodou hydraulického splavování zeminy. Pomocí vysokotlakého proudu vody byly svahy nad Baťovem narušovány a směs hlíny a vody byla dřevěnými koryty přiváděna přes řeku Moravu přímo na staveniště. Takto byly přemístěny téměř čtyři miliony kubíků zeminy a terén se zvýšil až o čtyři metry. Tato inovativní technologie, inspirovaná patrně těžbou zlata v USA, byla v evropském kontextu naprosto mimořádná.
Baťov vznikal podle moderního plánu Františka Lýdie Gahury, s jasně oddělenými zónami a centrem s parkovým náměstí. Významné stavby jako Společenský dům navrhl Vladimír Karfík. Baťov tak reprezentuje ideál města v zahradách a jeho pojetím se zabýval i slavný architekt Le Corbusier.
Centrum Baťova tvoří parkově upravené náměstí, navržené architektem Vladimírem Karfíkem jako otevřený, reprezentativní prostor. Součástí je Obchodní dům z roku 1936, postavený s využitím standardizovaného železobetonového skeletu. V roce 1938 byla k budově přistavěna obytná část, která završila jižní frontu náměstí do harmonického celku. Prostor, dnes doplněný o sochy Tomáše a Jana Antonína Bati a památník povodní, stále slouží jako živé srdce čtvrti.
Baťov se ve 30. letech stal významným centrem zpracování kůží díky rozsáhlému areálu koželužen, které patřily k největším a nejmodernějším v Evropě. Výroba byla založena na efektivním využívání vody a na inovativních technologiích. V poválečném období zde vznikla monumentální spodková koželužna, navržená architektem Vladimírem Kubečkou, která svou technickou vyspělostí vynikala v celostátním měřítku. Mezi zaměstnanci působil i Josef Valčík, pozdější člen výsadku Silver A, který se významně podílel na přípravě atentátu na R. Heydricha. V areálu začínal Baťův kanál.
12. července 1932 skončil život Tomáše Bati při tragické havárii letounu Junkers F 13. Stroj mířící do švýcarského Möhlinu krátce po startu z otrokovického letiště narazil v husté mlze do země v areálu rozestavěné továrny. Přesto výstavba Baťova pokračovala a záměr vytvořit nové město se naplnil, čímž se město stalo živým pomníkem zakladatelovy vize. Během druhé světové války byla vyhlášena architektonická soutěž na kostel a památník, který však zůstal nerealizován.
V meziválečném období firma Baťa vybudovala vedle továrny více než 400 domků pro zaměstnance, čímž proměnila charakter původní vesnice. Otrokovický starosta Josef Krčma dokonce podporoval změnu názvu obce na Baťov, což se v roce 1939 opravdu stalo. Po válce se však Otrokovice vrátily k původnímu názvu a místní část Otrokovic nese opět název Baťov od roku 2023.
Severně od Baťova, v místech bohatých na štěrkopísky, začala po druhé světové válce těžba štěrku pro poválečnou obnovu. Po vyčerpání ložiska v roce 1957 se těžební prostor přeměnil na rekreační oblast známou jako Štěrkoviště. Oblast se rychle stala vyhledávaným místem pro rekreaci i sport, a dodnes patří k nejvýznamnějším volnočasovým lokalitám Otrokovic.
Baťovská filozofie harmonického života se promítla i do péče o volný čas obyvatel. Nejprve byla vybudována plovárna na řece Moravě, která byla největší svého druhu na Moravě. Později ji v roce 1938 nahradilo moderní koupaliště zasazené do stínu starého lesa. Projekt architekta Vladimíra Karfíka nabízel filtrovaný bazén, dětské brouzdaliště, skluzavku ve tvaru střevíce i skokanský můstek, a při slavnostním otevření přilákal přes 1 500 návštěvníků. Baťov tím potvrdil, že i průmyslové město může poskytovat komfort odpovídající lázeňským centrům.
Baťovské školy, projektované Vladimírem Karfíkem a vedené progresivními pedagogy, uplatňovaly praktické metody výuky. Žáci se místo pasivního memorování zapojovali do praktických ukázek, experimentů a projektů, které rozvíjely jejich samostatnost a tvořivost. Školy tenkrát disponovaly největší školní zahradou u nás. Průkopnický přístup k výuce zásadně vybočoval z tehdejších zvyklostí. Vedle obecné a měšťanské školy vznikly i odborné školy včetně koželužské.
Filozofie Tomáše Bati kladla důraz na rovnováhu mezi prací a osobním rozvojem. Tomáš Baťa věřil, že spokojený a rozvíjející se jedinec je klíčem k prosperující firmě. Zavedení osmihodinové pracovní doby, budování knihoven a podpora vzdělávání a kultury měly vytvořit harmonický model života, kde stroje nesou dřinu a lidé se věnují myšlení a rozvoji.
Po válce se Otrokovice postupně rozvinuly v nové průmyslové centrum – původní koželužny nahradila výroba pneumatik. Výstavba rozsáhlé pneumatikárny v 60. letech přinesla městu další populační boom a pokračovala v tradici průmyslového rozvoje, který Tomáš Baťa kdysi zahájil. V 70. letech se Otrokovice díky tomu staly známé jako město kůže a gumy.
